Letní tábor Frančina Huť - tábor "Na Železné oponě"

Historie

tábor v roce 1995

Poprvé jsme na tomto místě tábořili v roce 1995. Louka byla několik let neposekaná a nepoužívaná, ačkoliv nález několika ztrouchnivělých tyčí od teepee svědčil o tom, že se tu v nedávné minulosti tábořilo. tábor 1995 od jihuRovněž existence několika můstků a starý hrnek u studánky tuto domněnku potvrzovaly. Ten první rok tu vlastně stály tábory dva - chlapecký v horní části louky a dívčí dole u březového hájku. Kuchyně byla společná pro oba. Chlapecká část měla tvar podkovy otevřené k jihu - ke kuchyni, zatímco dívčí tvořilo 10 stanů ve dvou řadách. Toto léto jsme měli mimořádné štěstí na počasí - bylo krásně a sucho.Déšť jsme poznali jen asi dvakrát a všimli jsme si zajímavé věci - i přes poměrně prudký déšť se voda velmi brzy vsákla a terén byl zase suchý. Vysvětlili nám to až pamětníci - na místo, kde máme tábor postaven, byly nahrnuty sutiny z bourané Frančiny Huti a voda se tudíž na tomto místě rychle vsakuje. Protože se tato koncepce příliš neosvědčila, byly v roce 1996 oba tábory sloučeny v jeden, který stál nahoře pod stromy. Došlo k částečné změně tvaru - tentokrát to byl ovál, který se na severní straně úplně neuzavřel a byla tu poprvé postavena brána. Na místo bývalé dívčí části se přestěhovalo ohniště a nově zakoupené teepee. Tento tvar se ukázal jako vyhovující i pro další léta - měnily se jen drobnosti, jako umístění vůdcovského stanu a laborovalo se s délkou a šířkou oválu - elipsy. tábor v roce 1996V roce 1998 měl tábor poprvé dva turnusy - po skončení skautského tábora sem přijely děti z chomutovského okresu, aby zde pod vedením skautských vedoucích prožily dva týdny. Nápad se osvědčil a od té doby se každý rok uskuteční nejméně jeden běh tohoto tábora pro děti - neskauty. V roce 1999 to byly dokonce 2 turnusy. brána v roce 1996Říkali jsme sice, že se tvar tábora osvědčil - ale třeba rok 1998 byl tak deštivý, že přestala stačit i "drenáž" podloží a terén se neúměrně rozbahnil zejména kolem stanů a na frekventovaných místech - tj. okolo kuchyně, jídelny a umývárky. Situaci bylo nutno řešit - nakonec zvítězila varianta seskupení stanů do buněk po pěti. Těch buněk vzniklo šest a všechny prostory mezi stany i mezi buňkami byly opatřeny dřevěnými chodníky. Stejné chodníky byly postaveny na všech frekventovaných trasách - a od té doby je od bláta pokoj. Musíme jen chodit opatrněji, neboť případný pád na chodníku znamená skoro vždy odřeninu, ale jde jen o zvyk. Od té doby má tábor tento tvar a mění se jen drobnosti - opět umístění velitelského stanu, marodky, průběh chodníků. V tomto roce jsme také postavili jídelnu kolmo ke kuchyni pro lepší příchod s jídlem a dole na louce postavili třetí hangár jako klubovnu a na sušení věcí. (Všechny hangáry jsou totiž vybaveny kamny a dají se perfektně vytopit. Protože ale tento třetí stan nebyl skoro vůbec využíván - ponejvíce jako skladiště nepotřebných věcí - není v současné době stavěn.
Sprchu s teplou vodou máme na táboře od roku 1996 a jedná se o opravdové dobrodiní. Musí se pod ní sice zatopit, ale blaho, které poskytuje horká voda pod hvězdnou oblohou snad nejde ani popsat. Sprcha se v průběhu let rovněž stěhovala - v současnosti je sprchová "kabina" umístěna spolu s umývárnou na společné základové desce nad potokem. Lze ji napájet buď horkou vodou z barelu, pod kterým se topí, nebo přepouštěnou vodou z polní kuchyně a na "pohon" je třeba vždy jeden člověk ke křídlovému čerpadlu. Latríny jsou rovněž průběžně vylepšovány - od klasických břeven pod širým nebem jsme postupně přešli na kadibudky s prkénky z umělé hmoty a v současné době máme demontovatelné rámové budky, kryté seshora plechem a se stěnami z plachtoviny. V roce 2004 do nich přibylo elektrické osvětlení. Jen splachování chybí.