Kde tábor najdete...
Jsme uprostřed hvozdů Českého lesa, v nejzápadnějším výběžku okresu Domažlice - asi půl kilometru vzdušnou čarou od bavorské hranice v nadmořské výšce 600 m. Do roku 1950 tu byla vesnička (německy Franzelhütten).
Založena roku 1741 jako sklárna Eliášem Zahnem - odtud také první název
Zahnhütte. V roce 1791 dochází ke změně názvu obce na výše zmíněný - po majitelce panství
Františce Cukrové z Tamfeldu. Huť trvale zaniká v roce 1797. Podle dobové kroniky se jednalo
o "ves zcela ukrytou v lesích", v roce
1911 měla 19 domů a 164 obyvatel; byla tu i "expozitura" školy, podléhající blízkému
městečku Železná, do které tu chodilo 43 místní děti. V kronice se píše o 1 trafice.
Další zmínka je z roku 1930, kdy žilo 157 obyvatel ve 23 domcích. Pozdější doba je
poněkud nepřehledná, jisté je pouze to, že po druhé světové válce došlo k odsunu
zbytku výhradně německého obyvatelstva a v roce 1950 po vzniku železné opony byla vesnice
pomocí těžké techniky
srovnána se zemí. Její nepatrné zbytky můžeme najít nad táborem -
jedná se o základy domů, opěrné zdi, zbytky sklepů a studní. Vesnice byla ve všech dobách známá silným pramenem vody.Místo je možno najít na mapě KČT č. 29 - Český les jih v sektoru B4 na 49. stupni 33 minutách severní šířky a 12. stupni 35 minutách východní délky. Nejbližší osídlenou obcí je Železná (4 km na sever), dnes pouhá vesnice asi s 35 domy (z nich jen některé jsou trvale obydlené), stanicí pohraniční policie a hraničním přechodem do SRN. Nejbližším městem (a zároveň první možností nákupů) je Bělá nad Radbuzou, vzdálená vzdušnou čarou 10 km východoseverovýchodně. Orientační vzdálenosti vzdušnou čarou od některých míst: Přimda 15 km na SV, Rozvadov 12 km na SSZ, Domažlice 29 km VJV.
Tábor je stanový a stojí na mírně se svažující trojúhelníkovité louce, ze všech tří stran kryté vzrostlými stromy. Díky své poloze se táborová louka těší výjimečným klimatickým podmínkám - ať přijde sebevětší bouřka, vždy se táboru vyhne. V blízkém okolí padají stromy, u nás je klid. Dodnes zde vyvěrá mimořádně silný pramen pitné vody.
Samo místo bylo až do roku 1990 pro normální lidi nepřístupné - leželo v zakázaném pásmu - kde projížděly pouze gazíky hlídek Pohraniční stráže. Díky tomu tu zůstalo množství kvalitních asfaltových cest - dobrých pro cykloturistiku. Těsně pod táborem vedla tzv. signálka - pruh zorané a uvláčené země, oddělený ostnatými dráty. Jejich klubka je dodnes možno tu a tam v lese nalézt. Stejně jako stále ještě objevujeme izolátory, zbytky vedení a zásuvky pohraničnických pojítek. Protože byl ale tento kraj tak dlouho nedostupný, zůstala zachována nádherná - a takřka panenská příroda, lišky tu doopravdy dávají dobrou noc a kuna chodí v noci na oplatky...
V současné době se tábor nachází uvnitř nově zřízené CHKO Český les.